babka, -y f.
k baba, bába
1. čí babička, matka otce n. matky
2. babka, stará n. starší žena
3. drobná mince
4. bot. babyka (?)
Dolož. též mužské vl. jm. osobní Babka a vl. jm. místní Babkov
Sr. babicě, babička, babina
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
babka, -y, fem., demin. z bába, baba. Aby sě smiloval nad dušěmi mého otcě i mé matky i nad mými babkamy Modl. 49a; babky své Pulk. 20b, babičky; ve tvéj babcie in avia tua Koř. 2. Tim. 1, 5, v tvé babcze in avia MamD. 316a; babka ava Nom. 68a babka vetula Prešp. 1646, Rozk. 2454, vbka (omyl m. babka) anus Prešp. 1652; když mě kolivěk babka co dobrého (naučí) HusPost. 64a; ty babky chudé RokycKl 100a. — Babyka Jg. Vrba salix, *sacina babka, borovice merica Prešp. 606, babka *sacina SlovBrn. 274; babka *saccina Rozk 1099, *facina BohFl. 235. — Haléř WintObr. 2, 450 (skl. XV stol.); nějaká drobná chatrná mince cizí do Čech přinášená t. 445 (z r. 1545). — Příjm. mužské: ceram Jeſſconis dicti babka Lún. ks. 1391, Vavřinec Babka Háj. 412a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
babka f. babička
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.