[…]text doplněný editorem pokorně mluviti a řkúci: „Vizi to, hospodine milý, jenž sě prvé rady své Spravedlnosti již dlúho držíš, pro nižto sě na své stvořenie velmi hněváš. A jižť jest čas, aby sě rozpomanul na svá milosrdenstvie, neb ty jsi ten, jenžto v svém boství milosrdenstvie neseš nade všě svá učiněnie. A když milosrdenstvie v tobě bydlí, kak to móž býti, by sě nikda nesmiloval? Která tobě chvála ottud přicházie, ež, jsa přěvšemohúcí hospodin, nad hubeným sě stvořením mstíš? Voliv sobě milé sluhy, jichžto s srdce Duchem svatým osvěcoval, jimžto s svá tajenstvie u budúcích časiech zjěvoval, všecky v žaláři temném držíš. Mojžiešě, s nímžto s někda milostivě mluvil, jemužto s své božstvie nad přirozenie člověčie u vidění brzkosti oka mženie ukázal. Tak liž chceš na věky v svém hněvě zadržěti svá milosrdenstvie? Ne tak, milý hospodine, ale jižtě čas, aby sě nad hřiešnými smiloval!“ Tehda bóh Otec sě na Spravedlnost ozřěl, k její dávnému promluvení propověděl a řka: [1v]číslo strany rukopisu„I zdali zapomene bóh svého smilovánie? Však jest to o mně psáno, ež má milosrdenstvie jsú povýšena nade všě má učiněnie.“[1]Ps 77,10 K tomu Spravedlnost otpovědě: „Když jest to tak tvému božství libo, tožť čas přěvděčný přišel nad hřiešnými sě smilovati, neb tvé milosrdenstvie vždy bylo, jest i bude na věky. Aj toť vzkvětl květ přěvonný, dievka přěčistá, všie šlechetnosti plná, jížto jmě jest Maria. Ot niežto tělesenstvie, když ráčíš, přijieti móžeš.“ Tehda hospodin, jenžto nechce smrti hřiešného, otpověděl skrzě Mojžiešě a řka: „Viděv, viděl sem velikú strast i núzi lidu mého i stúpil sem.“[2]Ex 3,7–8 Jako by řekl: Milostivě sem sě ozřěl, abych jě vykúpil.

Tu praví svatý Bernhart: „Mohla jest o tom v rozumě pomluva býti, která by osoba svaté Trojicě jměla člověčstvie na sě přijieti, Otec li, Syn li, čili Duch svatý. Najprvé sě vidieše rozumu, ež bóh Otec, a to proto, ež v tej svatéj trojnosti bohu Otci moc vláštie příleží, a protož, ež sě diábel bieše mocně v svět uvázal, ež by bóh Otec