Osvícené kníže, pane, pane milostivý.

Jaké suplikací urozený a statečný rytíř, pan Jan Herman Černín z Chudenic, Jeho Milosti pánu hofmistru nejvyžšímu Království českého, jakožto také jednomu poručníku sirotkův pana Jiřího Theobalda Černína z Chudenic, podal a jakou stížnost sobě do lidí poddaných klášterských pokládá, z přečtení též suplikací, kteráž mně od Vaší knížecí Milosti nám[157]lexém nám je připsán in margine o brzkou správu odeslána jest, sem vyrozuměla. Na niž Vaší knížecí Milosti tuto svou pravdivou správu dávám a k tomu se známe, že jsem lidem poddaným klášterským ze vsi Velemína[v]Velemína] Wolenina o tom poručila, aby to[158]lexém to je škrtnutý obilí, kteréž tak proti vůli a povolení mému i také ještě zápovědi lidé poddaní sirotkův tohož pána Jiřího Theobalda Černína z Chudenic na gruntech vlastních a dědičných klášterských[159]lexém klášterských je škrtnutý a interlineárně přepsán na kláštera našeho vsali, požrali, pobrali a k užitku mému[160]lexém mému je škrtnutý, nadepsáno našemu obrátili, neb ačkoliv již od mnoha let jal někdy týž pán Jiří Theobald Černín, taky po smrti jeho paní Zidonije Černínové a potom páni poručníci, netoliko ty grunty ale i mnohé jiné od kláštera mého[161]lexém mého je škrtnutý, nadepsáno našeho chudého odciziti[w]odciziti] odczyditi, sobě a sirotkům těm přivlastniti chtěli, o čež mnohé comisscizojazyčný text a zaneprázdnění mezi námi sou procházeli. Avšak jest toho nikdy provedeno a ukázáno nebylo, aby ti gruntové k statku oujezdeckýmu náleželi. Nýbrž naproti tomu já na místě svém i celého konventu[162]škrtnuto spojení na místě svém i celého, přepsáno na s svého[163]lexém svého je škrtnutý, přepsán na naším těch gruntův, jakožto dědičných klášterských, sem osívati bránívala, a když co tak osito bylo, to bráti poroučela a ku pořadu práva se odvolávala, přičemž sem také i zanechána byla. Protož