Jich Milostem vysoce urozeným pánům, pánům urozeným a statečným pánům rytířům, pánu presidentu Jeho Milosti císařské zřízenému, radám komory Království českého, pánům nám laskavě příznivým ponížená a pokorná žádost.
Panna abatyše kláštera svatého Jiří na místě poddaných svých Velemínských stěžuje sobě do pána Jiřího Theobalda Černína, kterak by se poddaným klášterským od něho časté příkoří a škody dály. A ačkoli o to komisí nařízena jest, však že se tím odkládá zrada za poručení témuž pánovi Černínovi, aby se do vyřízení též komisí proti týmž poddaným spokojil a druhé za připomenutí pánům komisařům, aby tu komisí, což nejdříve možné vyřídili. P. Černín praví, že oni bratří s sestrou jich o týž statek na soudu zemském rozepři mají a pokudž on, pán Jiří Theobald, téhož statku v držení zůstane, že táž komisí bude moci vyřízena býti.[128]Připsáno jiným rukopisem, přípisek pravděpodobně vznikl při kancelářském zpracování.
Nejjasnější a nejnepřemoženější velikomocný římský císaři, uherský a český králi, pane, pane nám milostivý.
S přinucené opět potřeby naší, co na nás lidé naši poddaní ze vsi Velemína vznáší, poníženě opatření svého vyhledávajíc, příležející suplikací jejich Vaší císařské Milosti přednášíme. Ačkoliv předešlé nemohouc velikých protimyslností, kderé nám a lidem našim on, pan Jiří Theobald Černín, činil, na Vaší císařské Milosti nejednou, ale mnohokáte poníženě vyhledávajíc náležitého opatření a při něm zastavení sme vznášeli. A Vaše císařská Milost pro vyhledání těch věcí a přetržení, jisté osoby k tomu obrati a pány komisaře naříditi jest ráčila. A pod tou komisí několikerá milostivé ponížení jemu, pánu Černínovi, aby se proti nám všelijak spokojil, nic před sebe nebral, nového nezačínal, do vyřízení a relací Vaší císařské Milosti učinění, od Vaší císařské Milosti jest prošlo. A od Jich Milostí pánův komisařův též několikráte napomínán byl. Však vohlídajíc se nic on na to netoliko vymyšleně nám se protiviti, lidí našich hyndrovati a sužovati nepřestával. A což na komisí jest relací očekávati nechtěl. Ale již kruntu, záduší, kostela našeho velemínského, náležitých ujímati a zmocňovati se pokouší, k čemuž nám nikoli možné povoliti není.
Protož na Vaši císařskou Milost jak křivdu naši, tak ubohých lidí kláštera našeho poddaných vznášíme, poníženě a poddaně pro Boha,
