Nejjasnějímu a nejnepřemoženějšímu velikomocnému římskému císaři, uherskému a českému králi, pánu, pánu mému nejmilostivějšímu, Jeho císařské Milosti ponížená správa ode mne, Žofie Albínky z Helfenburku, abatyše kláštera svatého Jiří na Hradě Pražském.
Modlitbu naši vzkazujem slovutné poctivosti pane purgmistře a páni přátelé nám v Pánu Bohu zvláště milí, zdraví a jiného všeho dobrého přejeme vám rádi.
Nepochybujem, že páni v dobré paměti snáší, kterak léta 1605 v středu ochtáb svatého Víta [215]22. června 1605 stala se smlouva mezi Janem Albrechtem z Šentalu [216]Krásné údolí Schönthal u Karlových Varů , spoluměštěnínem naším, s jedné, a Štěpánem Punčínem z městce Třebenic, poddaným našim, z strany druhé. A to taková, že týž Jan Albrecht z Šentálu připověděl Štěpánovi Punčínovi 700 kop míšenských, kteréž jemu spravedlivě dlužen byl a jest, na dva termíny dáti. Totiž 350 kop míšeňských na svatého Jiří léta 1606 [217]23. dubna 1606 a druhou polovici v roce pořád zběhlém, totiž léta 1607, dáti a zaplatiti, jak dole táž smlouva to v sobě šíře obsahuje a zavírá. Již jest actum ut supra cizojazyčný text[218]výše uvedeno a zapsána in libro obligationem 8, folio 484 cizojazyčný text[219]desky zápisné, do kterých se zapisovaly dluhy. Podlí kteréžto smlouvy a vlastní přípisové dí, Jan Albrecht z Šentálu až posavád ani malýho peníze Štěpánovi Punčínovi nedal, ač na velikou prosbu Jana Albrechta my na místě Štěpána Punčína, jakožto poddaného našeho, několikero příročí bez pohoršení práce a spravedlnosti Štěpána Punčína sme jemu dali. Naposled sám Štěpán Punčín velikou jeho prosbu ještě do minulého svatého Jiří příročí jemu dal, však nic až posavád své přípovědi dosti nečiní i nemohouce Štěpána Punčína dále jemu čekání učiniti, nýbrž žádaje svýho, nás, vrchnost svou, abychom
