sta[XLII'1v]číslo strany rukopisutečku měl, neučinil, aniž kšaft, kterejž učinil, purkmistru a konšelům třebenickým, nedal, nýbrž tam v Litoměřicích kšaftoval, tam také otvírán byl. Čemuž neboštka panna Judit jest místa dáti nechtěla, však dotčená Dorota Smíšková při nebošce panně Judit skrze mnohé přímluvy milosti hledala, aby jí dům, vinice, rolí a některé věci, co ten neboštík měl, pustila, že jí peníze gruntovní, který ročně pomálu vychází, dobrovolně chce zdáti a zdala. A tak neboška panna Judit, na přímluvu mnohých dobrých lidí zase jí zanechala domu, vinice, rolí a nětco těch peněz gruntovních k klášteru obráceno, v kterejchžto desíti letech nikdá sobě nic táž Dorota Smíšková do nebošky nestěžovala. Ani co jsme my vrchností, toho nám nic nepřednášela, až teď, nyní když ji na gruntech trpěti nechceme, teprva to obnovuje. Druhé, sobě stěžuje, že ji na gruntech jmíti nechceme, však příčiny proč neoznamuje, že jest žena nad míru a obyčej svárlivá, neb nedávního času na jednu poctivou a starožitnou ženu, měštku Třebenskou a poddanú naši, před domem svejm čekala a tu dočkavši ji nenáležitě stloukla, zeprala a račte odpustiti, i v těle zmačkala tak, že až posavád u velikém nedostatku zdraví svého zůstává, nad to vejš zuby jí vyrazila. Itemcizojazyčný text písaře městskýho na poctivosti nařkla, zhaněla, čehož prokázati nemohla, a jinejch mnoho snad různic v městečku stropila a tropí, za kterejmižto a jinejmi mnohými příčinami ji na gruntech jsme míti nechtěli. Však při nás milosti skrze přímluvy mnohých pánů hledala, což jsme ji zase na milost přijali. Třetí, že by ona s dcerou svou svobodná býti měla. Na to tuto odpověd dáváme, že jest při uvozování nás do Třebenic spolu s jinejmi Třebenskými nám poddanost člověčenství slibovala, rukou dáním připovídala, a tak byla-li jest svobodná, z toho se vyvedla, a v tom, aby svobodná bejti měla, nic se neohlásila. Nýbrž i teď předešlé o Třech králích, když jsme ji zas na gruntech pro její neřády jmíti nechtěli, tu jest na rathauzy spolu s dcerou svou na kolena klekala, pro Boha, abychom jí toho, čeho jest se dočinila, odpustili, prosila, že na[XLII'2r]číslo strany rukopisuše