vkládaje se v grunty klášterský nám i poddaným našim činiti nepřestávál, až jej Pán Bůh též z tohoto světa povolati ráčil. Po smrti pak pána Jiřího Theobalda Černína urozená paní, paní Sidonie Kolovratová z Sulevic, jsouce otcovská nad syny svými a sirotky pozůstalými po témž pánu Jiřím Theobaldovi Černínovi poručnice, též jest nemalý, ale veliký příkoří jak nám, tak i lidem poddaným našim ze vsi Velemína činila. Louky poddaným našim popásti, volšovýho dříví při potoku našem pod Holejmi vrchy několikero kmenů posekati, průhon svobodný, kterýž jde ze vsi Vilemína do lesů našich, zvorati a vosíti dala. A takový nesnesitedlný příkoří od ní a poddaných, i za panování jejího, poddaným našim Velemínským vkládajíce se v grunty, v potoky a v lesy naše, činila, že jsme z potřeby komorníka od desk zemských na spatření gruntův našich klášterských ke vsi Velemínu náležitých, mezníku a maršalí vyžádati a to všecko spatřiti dáti musili, od kteréhožto komorníka jistá relací ke dskám dodána i ve dsky vložena jest. Podlé kteréžto relací nemalý počet lidí starožitných cizopanských i doma zrodilých pro smrt k svědomí zapsati, sme nad to vejše zemskému měřiči ty všeckny grunty změřiti a v mapu uvésti dali. Že jsme léta pak pojminulého 1613 obilí mnohým poddaným ze vsi Božny dotčené paní, paní Zidonie Kolovratové, na gruntech našich, že jsou bez vůle a vědomí našeho síli, pobrati poručili a jim aby našim gruntům pokoj dali, v známost uvedli. To jsme dobře učiniti mohli, kteřížto lidé poddaní paní z Kolovrat nechtí pokoj gruntům našim dáti, že jsou zase v gruntech našich vorali a síli, budeme věděti k tomu dobře, co říkati. Nad to vejše majíce od poddaných našich Velemínských správu sobě učiněnou, že potok přes luka