Vaší Milosti, vysoce urozený pane, pane nejvyžší purkrabí pražský a Vaší Milosti urození páni, páni nejvyžší ouředníci a soudcové zemští, páni mně a konventu mému v Pánu Bohu příznivě náchylní.

Oznamuji Vašim Milostem, že Třebenští přijdouc do kláštera, na milost se dávali. A při tom přinesli mi revers na sebe, kterýžto revers od nich sepsanej a mně podanej jest, tmavě a chytře. Krátce, leda toho odbyli, podlé vůle jejich, jak by oni chtěli sepsanej, k němuž mně přistoupiti i s konventem mým možné není. I obávajíce se, aby oni chytrostí svou jako liška z štěňat se nevykroutili, já spolu s konventem mým revers jsme sepsati dali, v němž počátek, prostředek i konec, jak se to jejich pozdvižení stalo a čeho se dopustili, v sobě obsahuje. A protož jim milost učiniti chci, chtějí-li takový revers, nic nevypouštějíc, učiniti a jej pečetmi, jak sem prvé žádala, stvrditi. Tehdy, na přímluvu Vašich Milostí, milost jim se státi ode mne může. Však resolucí Jeho Milosti císařské a čisté vyměření, předce aby se stala za hřích jejich pokuta a trestání je minúti, aby měla té naděje nejsem, proto, aby tím dýle pamatovali a jiní poddaní na příklad na Třebenských měli. Jináče nebudou-li chtíti ke všemu, což v tom reversu jest, přistoupiti, já s dobrým svědomím spolu s konventem mým k něčemu jinému, nechtíc klášterské spravedlnosti zavésti, přistoupiti a povoliti nemohu.

V čemž se Vašim Milostem, jakožto k spravedlivým pánům soudcům, i s konventem mým poručena činím. Za Vaši Milost na modlitbách trvající Žofie Albínka z Helfenburku, abatyše kláštera svatého Jiří na Hradě pražském.