Modlitbu naši vzkazujem, urozený a statečný rytíři, pane a příteli nám v Pánu Bohu zvláště milý, zdraví i jiného dobrého pánu vinšujeme.

Jakou odpověd nám pán na psaní naše jemu v příčině každého roku čtyř provazců dříví z háje Votvojického dle smlouvy do kláštera našeho k odvozování povinného učiněné dává, tomu jsme vyrozuměli. A kdež pán toho v též své odpovědi dokládá, že o žádné smlouvě, vedlé kteréž by takové dříví odvozovati jměl, není, pročež jemu dotčené smlouvy, kterouž Jeho Milost císařská Rudolf, slavné paměti, schváliti a k ní své milostivé povolení dáti ráčil. Aby se nevědomostí nevymlouval, příležitě z originálu vypsaný vejpis odsíláme, přátelsky jak předešlé tak nyní žádáme, vedlé práva a zřízení zemského napomínáme, aby pán do datum tohoto psaní našeho netýhodni pořád zběhlém, takové dříví, co ho zadržáno jest aneb peníze, co za ně přijde, vedlé dotčené smlouvy, nám konečně dal a odvedl tak, aby nebylo potřeby na další pokutu, v též smlouvě obsaženou, nastupovati. Odpovědi, kterouž bychom se spraviti mohli, žádáme. Milost boží s námi býti rač. Datum v klášteře svatého Jiří na Hradě pražském ve středu po svaté Školastice léta 1628.

Žofije Alb

Žofije Albínka z Helfenburku, z boží milosti kněžna a abatyše kláštera svatého Jiří na Hradě pražském, i na místě všeho konventu.