Ponížená zpráva ode mne, Anny z Litoměřic, abatyše kláštera tejneckého
Vašim Milostem, vysoce urození páni, páni místodržící Jeho Milosti císařské Království tohoto českého etc.cizojazyčný text
Ačkoli sem předešle na stížnost kněze Havla, faráře radonického, odpověd dávala panu administrátorovi, které do mne má, že bych měla dáti pobrati vobilí z dědin fary vrbenské jemu náležející. Ale poněvadž se vždy v tom upokojiti nechce, Vašim Milostem oznamuji, co na [to]text doplněný editorem hodnověrní lidé osadní té fary vrbenské oznamují, i také když by komu přišlo, že smějí na své svědomí i přísahu přijíti, že kněz Havel, když jest se do Vrbna na faru dostal, přistoupil k vobilí vozimnému i jarému vositýmu zouplna při času sv. Jiří. Nad to pak výše že jest i vobilí v stodole v slámě našel a žádný jemu překážky nečinil. A poněvadž jest jemu odpuštění s té fary dosti časné dáno a on přes to z jeři[12]tj. z jara vsil na pole farní obilí. Sami račte povážiti, že podle takové, osadních lidí dobrých a nám hodných správy žádná křivda se knězi Havlovi neděje, že to obilí, na které se potahuje, jemu nenáleží a toho užíti nemá. Poněvadž každý kněz, když se z fary stěhuje, má tak vosení odstoupiti, jak a k čemu jest přistoupil. Tak také jest i on, kněz Havel, povinován[o]povinován] powinowat byl, zvláště pak v toliku létech opustivši velmi faru na stavení, aby tím obilím, co by se za ně utržilo, ta [III'1v]číslo strany rukopisufara mohla opravena býti. Což také aby se mohlo té spustlé faře nahraditi nětco, co jest při jeho odstěhování odtud skrze kohokoli odneseno. Neb sou i zámci ode dveří i hrnce měděný z kamen a okov od studnice vzatí. A při jeho, kněze Havla, na faru přistoupení byly dvě stodole, a nyní se[p]se] se ſe nenachází než jedna, neb druhou snad jest zbořil a spáliti dal. Tolikéž i dříví koupené, bylo koupeno na království od hrádku Křivoklátu a na faru svezeno k opravě té fary, to jest na díle prodal a odcizil. Protož majíce já takové o jeho, kněze Havla, nehospodářství správy, nevidí mi se, aby spravedlivě jakého obilí od té fary měl vzíti. Toho sem nemohla pominouti, by neměla Vašim[q]Vašim] waſſij Milostem na jeho do mé stížnosti oznámiti s tím doložením, že já toho ničehož sobě přivlastniti nemíním, než na opravu kostela a té fary naložiti i také to obmysliti, aby jinej farář, kterej se na tu faru dostane, měl také k čemu přistúpiti. S tím se Vašim Milostem v milostivú ochranu poručena činím.
Jeho Milosti císařské, věrná poddaná
Anna, abatyše kláštera tejneckého
Správa na suplikací i poručení tohoto třetího etc.cizojazyčný text
