Duostojnému a velebnému knězi Linhartovi, panu proboštovi kláštera Doksanského[6]kněz a duchovní správce ženského kláštera, panu otci mně zvláště v Pánu Bohu[h]Bohu] Buohu milému, Jeho Milosti etc.cizojazyčný text
Vysoce urození páni, páni urození a stateční rytíři, páni místodržící Jeho Milosti císařské v Království českém etc.cizojazyčný text, páni mně milostivě přízniví, Vašim Milostem od Pána Boha[i]Boha] Buoha vinšuji šťastného za dlouhé časy panování i jiného všeho dobrého, kderéhož bych Vašim Milostem z konventem svým věrně ráda přála.
Milostiví pánové, jakož ste mě[j]mě] mnie ráčili obeslati, abych tento pondělí nejprve příští v české kanceláři na Hradě pražském před Vašimi[k]Vašimi] waſſi Milostmi stála a knězi Havlovi, nynějšímu faráři v Radonicích[7]vesnice východně od Prahy, nedaleko Brandýsa nad Labem, kderýž předešle ve vsi Vrbně na 26 let farářem byl, z nějakého desátku, z kderého mě[l]mě] mnie před Vaší Milostí viniti chce, odpovídala a práva byla. I ačkoli sem já předešle Vašim Milostem svou vomluvu skrze suplikací učinila a oznámila, že já, jakožto matorkyně[8]pravděpodobně se jedná o spojení slov kolárorka + matrona, jinde nedoloženo fary vrbenské, žádného desátku ani jiného vobilí, kterýž by jemu, knězi Havlovi, spravedlivě náleželo, k sobě nepřijala a za sebou nemám. Ale poněvadž on, kněz Havel, na té odpovědi a mé pravdivé správě nepřestává, nemohouce na tento čas pro nedostatek zdraví svého sama osobně před Vaše Milosti se postaviti, dožádala sem se důstojného a urozeného pana doktora Tomáše Albína z Helfenburku, kanovníka kostela pražského a děkana karlštejnského etc.cizojazyčný text[9]rožmberský úředník, po smrti ženy se věnuje duchovní dráze, působí jako kanovník v Praze, Pasově, Olomouci, děkan na Karlštejně, 1574–1575 olomoucký biskup, že jest to k sobě přijal, aby na místě mém s dodatelem listu tohoto Kašparem Borkem, písařem klášterským, před Vašimi[m]Vašimi] waſſim Milostmi se postavil a všechnu správu dal. I také, co by on, kněz Havel, v té věci žádal, na to takovou odpověd, kderáž na to náležeti bude, dal. A cožkoli tak před Vašimi Milostmi na mém místě oznámí, aneb žádati[n]žádati] ziadato bude, za to Vašich Milostí poníženě prosím, že vyslyší jeho a milostivě z nepříjezdu mého, mně vymluvení majíce, a při předešlých mých pravdivých vomluvách a spravách zůstaviti ráčíte. Pokudž by pak dále jaká toho potřeba byla, což oni na mém místě