„Co vyšli ste na púšť viděti? Trest větrem klácenú? L7,25 Ale co vyšli ste viděti? Člověka měkkými rúchy oděného? Aj, kteříž v rúše drahém a v rozkošech sú, v domiech králových sú. L7,26 Ale co vyšli ste viděti? Proroka? I ovšem pravím vám, i viece nežli proroka. L7,27 Tentoť jest, o němž psáno jest: Aj, posielám anjela mého před tváří tvú, kterýž připraví cestu tvú před tebú. L7,28 Neboť pravím vám, větší mezi syny ženskými prorok Jana Křstitele nižádný nenie. Ktož pak menší jest v království nebeském, větší jest jeho.“
L7,29 A vešken lid slyše i zjevní hřiešníci, uspravedlovali sú Ježíše, křštěni jsúce křtem Janovým. L7,30 Zákonníci pak a v zákoně dospělí radú boží vzhrdali sú na se sami nekřstíti sě od něho. L7,31 Vece pak pán: „Protož komu podobné diem lidi pokolenie tohoto? A komu podobni sú? L7,32 Podobni sú dětem sedícím na tržišti a mluvícím vespolek a řkúcím: Zpievali sme vám píštělami, a neskákali ste, kvielili sme, a neplakali ste. L7,33 Nebo přišel jest Jan Křstitel, ani jeda chleba, ani pije vína, a pravíte: Diábelstvie má. L7,34 Přišel jest syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a píjce vína, přietel zjevníkóv a hřiešníkóv. L7,35 A uspravedlena jest múdrost ode všech synóv svých.“
L7,36 Prosieše pak jeho některý z zákonníkóv, aby jedl s ním. A všed do domu zákonníkova, sědl jest. L7,37 A aj, žena, kteráž bieše v městě hřiešnice, když poznala jest, že Ježíš seděl by v domu Šimona zákonníka, přinesla jest alabastr masti. L7,38 A stojéci szadu podlé noh jeho, slzami počala jest smáčeti nohy jeho a vlasy svými utieráše a líbáše nohy jeho a mastí mazáše. L7,39 Vida pak zákonník, kterýž zavolal bieše jeho, vece v sobě řka: „Tento by byl prorok, věděl by zajisté, která a kteraká byla by žena, jenž dotýká sě jeho, nebo hřiešnice jest.“ L7,40 Odpověděv Ježíš vece k němu: „Šimone, mám tobě něco řéci.“ A on vece: „Mistře, řci!“ L7,41 A odpovědě Ježíš: „Dva dlužníky biešta některakému lichevníku, jeden dlužen bieše peněz pět set a jiný padesát. L7,42 Nemajícím pak jim, odkud zaplatili by, odpustil jest oběma. Protož kto jeho viece miluje?“ L7,43 Odpověděv Šimon vece: „Mním, že ten, kterémuž viece odpustil jest.“ A on odpovědě: „Právě súdil jsi.“ L7,44 A obrátiv sě k ženě, vece Šimonovi: „Vidíš li tuto ženu? Všel sem do domu tvého, vody nohám mým nedal si, a tato pak slzami smočila jest nohy mé a vlasy svými utřela jest. L7,45 Políbenie pak mně nedal jsi, tato pak, když všel sem, nepřestala jest líbati noh mých. L7,46 Olejem hlavy mé nezmazal si, tato pak mastí zmazala jest nohy mé. L7,47 Protož pravím tobě: Odpúštějí sě jie hřiechové mnozí, nebo milovala jest mnoho. Komuž pak méně odpúštie sě, méně miluje.“ L7,48 Vece pak k niej Ježíš: „Odpúštějí sě tobě hřiechové.“ L7,49 A počechu, kteříž spolu sediechu, řéci v sobě: „Kto jest tento, jenž také hřiechy odpúštie?“ L7,50 Vece pak k ženě: „Viera tvá tě spasenu učinila jest, jdi u pokoji!“
VIII.
L8,1 A stalo sě jest potom, a on cestu činieše po městech a hrádciech, káže a zvěstuje královstvie božie, a dvanádct s ním L8,2 a ženy některé, kteréž biechu uzdraveny ot duchóv zlostných a nemocí: Maria, jenž slove Magdalena, z kteréž diábelství sedm vyšlo bieše, L8,3 a Johanna, žena Chusi, vladaře Herodova, a Zuzanna a jiné mnohé, kteréž přisluhováchu jemu z statkóv svých.
L8,4 Když pak zástup mnohý sšel sě bieše a z měst šli by k němu, řekl jest skrze podobenstvie: L8,5 „Vyšel jest, kterýž rosievá, rozsévati semene svého. A když rozsievá, jiné padlo jest podlé cesty a potlačeno jest a ptáci nebeští snědli jsú je. L8,6 A jiné padlo jest na skálu a narozené uvadlo jest, nebo nemějieše vláhy. L8,7 A jiné padlo jest mezi trnie a spolu vzešlé trnie potlačilo jest je. L8,8 A jiné padlo jest v zemi dobrú a vzešlé učinilo jest užitek stý.“ To řek voláše: „Kto má uši k slyšení, slyš.“
L8,9 Otázachu pak
