Urozenému a statečnému rytíři, panu Vilémovi staršímu z Malovic a na Butovicích etc.cizojazyčný text, nejvyššímu berníku a colmistru Království českého, a urozené paní Kateřině, rozené Přepyské z Rychmburku, téhož pána z Malovic manželce, pánu a paní sobě laskavě a dobrotivě příznivým.
Svatý Pavel v 1. k Tesalonickým v kapitole 5.[1]1 Th 5,17–18 napomíná nás k častému, anobrž k ustavičnému modlení řka: „Bez přestání se modlte, ze všeho díky čiňte. Nebo ta jest vůle Boží [A2v]číslo strany rukopisuv Kristu Ježíši, aby se dálo od vás.“
Najprvé modliti se velí, a to bez přestání. Mnohé těžkosti, mnozí nedostatkové obkličují nás zde v tomto smrtedlném životě, v kterýchžto my sami sobě rady dáti nikoli nemůžeme bez pomoci Pána Boha našeho. Mnohých také věcí každého dne potřebujeme, jíchžto nelze nám dosáhnouti odjinud než shůry od Otce světlostí. K tomu pak žádného jiného [A3r]číslo strany rukopisuprostředku není, jediné modlitba srdečná, v kteréž netoliko potřeby náše Bohu Otci jako před oči stavíme a s nim o ních rozmlouváme, ale také ve jménu a zásluhách Syna Božího zač žádáme, to obdržujeme. Že pak přikazuje, abychom se bez přestání modlili, to se srovnává s učením Krista Pána (Lukáš 18.):[2]L 18,1 „Musíte se vždycky modliti a neoblevovati.“ Tomu jak by se rozuměti mělo, aby se snad (A3v) někomu nezdálo nemožné ustavičně dnem i nocí na modlitbách bez přitrží trvati, svatý Augustýn velmi pěkně vyložil na žalm 37. těmito slovy: „Žádost tvá jest modlitba tvá; jest-li žádost ustavičná, jest i modlitba ustavičná.“ Nebo ne nadarmo pověděl sv. Apoštol: „Bez přestání se modlte.“[3]1 Th 5,17 Zdaliž bez přestání klekáme, na zem padáme, rukou k nebi pozdvihujeme? Mám za to, že toho vždy[A4r]číslo strany rukopisucky bez přestání dělati nemůžeme. Jináť jest vnitřní ustavičná modlitba, totiž žádost srdce našeho. Cožkoli činíš, jestli žádost k Bohu obrácenou máš, nepřestáváš se modliti. Chceš-li se bez přestání modliti, bez přestání žádej. Ustavičná žádost jest ustavičný hlas tvůj.
Druhé přikazuje, ze všeho díky činiti. Nebo poněvadž ustavičně mnohá dobrodiní od Pána Boha přijímáme, slu[A4v]číslo strany rukopisuší nám je netoliko poznávati, ale také s vděčností za ně děkovati. Naposledy ukazuje příčinu ustavičného modlení i díků ze všeho činění, totižto vůli Boží. A ta sama, by jiných příčin žádných nebylo, má nám býti dostatečná, že Bůh tak přikázal, to od nás míti chce a že mu se ta pocta náše líbí skrze Ježíše Krista. K tomu ke všemu nemálo nápomocna býti muože pobožným lidem knížka ta[A5r]číslo strany rukopisuto
