Žofie Albínka z Helfenburku, z boží milosti kněžna a abatyše kláštera svatého Jiří na Hradě pražském

Opatrní věrní naši milí, zdraví dobrého přejíce, dobře se vám jmíti vinšujeme. Máme toho jistou správu, že by mezi vámi někteří až posavád v té mé proti Bohu, Jeho Milosti císařské a nám, vrchnosti jich, čelící zarputilosti vždy dáleji trvati, na napomenutí mnohá naše nic dbáti, víry svaté samospasitedlné, římské katolické přijíti a s Jeho Milostí císařskou a námi, vrchností svou, u víře se srovnati zanedbávali, ano i mnozí po přijetí víry pravé zase odstoupiti do předešlých bludův a sekt se navrtátiti a k predikantům do rozdílných míst odcházeti nad to vejše je v domích svých fedrovati a domnělou svatost oltářní od nich přijímati jměli. I nechtíce my vedlé milostivé vůle Jeho Milosti císařské déleji, an již předešlé mnohá napomenutí od nás prošla, takových bludařův, jak sousedův, pokojníkův ani podruhův z mužského i ženského pohlaví, kteří víry svaté katolické nejsou, aby ti nechtějí na gruntech našich klášterských trpěti. Pročež abychom dokonale věděti mohli, kteří katoličtí jsou neb nejsou, o tom toto nařízení naše činíme a pod stracením statků a jmění jednoho každého souseda, kdož by se tak nezachoval, přístně poroučíme a tomu chceme, aby jste vy předně ouřad starší obecní, potom jinší sousedé s manželkami, dětmi a čeledí vaší, sumou všickni věrní, poslušní poddaní naši. Poněvadž nyní dnové kající příští Páně jsou a obzvláštně církev svatá tyto dni k tomu nařídila, v tuto neděli nejprvé přístí a tomu se, jak na věrného a pravého katolického křesťana spřísluší, přihotovíc v kostele třebenském z hříchův svých skroušeným srdcem se zpovídal a vedlé nařízení církve svaté velebnou svátost oltářní přijímal. Jakož pak k tomu dni duchovní lidé, jak v německém jazyku, [XLVI'1v]číslo strany rukopisutak v českém, k spovídání opatřené budou. A my hejtmana našeho s jinými pány přátely dožádanými též k tomu času mezi vás, aby toho všeho přítomní byli a zase nám při navrácení o vaše poslušenství jistou relací učinili, vypraviti nepomineme. O čemž vědouce jeden každý bude se věděti tak poslušně zachovati a před škodou a pokutou pro neposlušnost vystříhati. A my jednomu každému poslušnému a věrnému poddanému našemu vší milosti nakloněni býti chceme. Milost boží s námi býti rač. Datum z kláštera svatého Jiří na Hradě pražském v pondělí den svatého Mikuláše biskupa léta 1627.[225]6. prosince 1627