Vojákům voleným na vojnu v městci Třebenicích, podaným našim, k spěšnému dodání.[223]navíc je připsána předložka k - k spěšnému k dodání.
Žofie Albínka z Helfenburku, z boží milosti kněžna a abatyše kláštera svatého Jiří na Hradě pražském
Opatrní věrní naši milí, zdraví dobrého přejíce, dobře se vám jmíti vinšujeme. Máme toho jistou správu, že by mezi vámi někteří až posavád v té mé proti Bohu, Jeho Milosti císařské a nám, vrchnosti jich, čelící zarputilosti vždy dáleji trvati, na napomenutí mnohá naše nic dbáti, víry svaté samospasitedlné, římské katolické přijíti a s Jeho Milostí císařskou a námi, vrchností svou, u víře se srovnati zanedbávali, ano i mnozí po přijetí víry pravé zase odstoupiti do předešlých bludův a sekt se navrtátiti a k predikantům do rozdílných míst odcházeti nad to vejše je v domích svých fedrovati a domnělou svatost oltářní od nich přijímati jměli. I nechtíce my vedlé milostivé vůle Jeho Milosti císařské déleji, an již předešlé mnohá napomenutí od nás prošla, takových bludařův, jak sousedův, pokojníkův ani podruhův z mužského i ženského pohlaví, kteří víry svaté katolické nejsou, aby ti nechtějí na gruntech našich klášterských trpěti. Pročež abychom dokonale věděti mohli, kteří katoličtí jsou neb nejsou, o tom toto nařízení naše činíme a pod stracením statků a jmění jednoho každého souseda, kdož by se tak nezachoval, přístně poroučíme a tomu chceme, aby jste vy předně ouřad starší obecní, potom jinší sousedé s manželkami, dětmi a čeledí vaší, sumou všickni věrní, poslušní poddaní naši. Poněvadž nyní dnové kající příští Páně jsou a obzvláštně církev svatá tyto dni k tomu nařídila, v tuto neděli nejprvé přístí a tomu se, jak na věrného a pravého katolického křesťana spřísluší, přihotovíc v kostele třebenském z hříchův svých skroušeným srdcem se zpovídal a vedlé nařízení církve svaté velebnou svátost oltářní přijímal. Jakož pak k tomu dni duchovní lidé, jak v německém jazyku,
