Nejnepřemoženější velikomocný římský císaři, vždycky rozmnožiteli říše, a uherský, český etc.cizojazyčný text králi, pane, pane náš nejmilostivější.

Na Vaši císařskú Milost s konventem svým poníženě vznášíme, že někdy Vilém z Hradešína spolu s někdy Janem starším z Hodějova drželi jsou některé vesnice jako Svémyslice a Mokropsy, Veliké i Malé, k záduší a klášteru našemu svatého Jiří na Hradě pražském náležící podlé nadání slavných a svatých pamětí císařův a králuov fundatorův, předkuov Vaší císařské Milosti, ale nevím, jakým zpuosobem ani jakou spravedlivostí. I chtíce tomu s konventem svým dostatečněji, jakým zpuosobem a právem týž vesnice drží, vyrozuměti, obeslali jsme téhož někdy Viléma z Hradešína do slavného soudu zemského, aby před Jich Milostmi stál a jakým zpuosobem též vesnice drží, se zpravil, a má-li na ně jakou spravedlivost neb jistotu, aby před Jich Milostmi položil a ukázal. Neb tolikéž předešlá panna abatyše skrz suplikací svú na Jeho Milost císařskú, slavné a svaté paměti pána a otce Vaší císařské Milosti nejmilejšího, vznášela a sobě do týchž Viléma z Hradešína a Jana z Hodějova ztěžovala, jakým zpuosobem ty vesnice drží, a v tom z světa taky sešla, kteréžto suplikací Vaší císařské Milosti přípis při této své suplikací také odsílám. A že v ni milostivě nahlédnúti poručiti ráčíte, prosím. A než takové mé obeslání před Jich Milostmi k slyšení přišlo, až nadepsaní Vilém[l]Vilém] Welem i Jan Hodějovský skrze smrt z tohoto světa pojati sou a dělajíce oba o statcích svých kšafty, žádný z nich o týchž vesnicích žádné zmínky, nemajíc k nim spravedlivosti, neučinili. Po smrti pak často psaného Viléma z Hradešína Jich Milost páni a vladyky zřízené rady komory Vaší císařské Milosti v Královstvie českém ráčili jsú poručiti se na místě a k ruce Vaší císařské Milosti v též vesnice, ač nevím, jakým zpuosobem, uvázati a ty až posavad držeti ráčí. I zpráva mně a konventu mého dochází, že by osvícené kníže a pán, pan Antonín, pan arcibiskup pražský, Jeho Milost etc.cizojazyčný text, ráčil při Vaší císařské Milosti a o to jednati, aby Jeho Milost ty vesnice Mokropsy, Veliké i Malé, za nějakou odměnu propuštěny a dány býti mohly, čehož se do Vaší císařské Milosti nikterak nenadějem, jakožto do pána křesťanského, abyšte ráčili ty vesnice od toho chudého záduší odtrhnúti a jinam, kdož lepší a dostatečnější opatření jmíti ráčí, přivlastniti. Poněvadž k tomu záduší dobrým oumyslem pro spasení duší i předkův jejich nadaný jsou, ač dosti skrovný plat na týchž obou vesnicích jest, než že nějaký díl lesuov k nim náleží, kterýž k tomu chudému záduší velmi potřebný jest, neb k tomu klášteru žádného dříví ani svuoz ku palivu a potřebám nemáme. Aniž by toho Jeho Milost kníže, pan arcibiskup, jakožto vrchnost a ochránce náš, měl žádati, aby ty vesničky od toho chudého a zavedeného kláštera odtržíny a odcizeny