[IV'1v]číslo strany rukopisumýho dochází, že by osvícené kníže a pán, pan Antonín, pan arcibiskup pražský, Jeho Milost etc.cizojazyčný text, ráčil při Vaší císařské Milosti o to jednati, aby Jeho Milost ty vesnice Mokropse, Veliké i Malé, za nějakou odměnu propuštěny a dány býti mohly, čehož se do Vaší Milosti nikterak nenadějem, jakožto do pána křesťanského, abyšte ráčili ty vesnice od toho chudého záduší odtrhnúti a jinam, ktož lepší a dostatečnější opatření jmíti ráčí, přivlastniti. Poněvadž k tomu záduší dobrým oumyslem pro spasení duší i předkův jejich nadaný sú, ač dosti skrovný plat na týchž[j]týchž] tychoz obou vesnicích jest, než že nějaký díl lesův k nim náleží, kterýž k tomu chudému záduší velmi potřebný jest, neb k tomu klášteru žádného dříví ani svoz ku palivu a potřebám nemáme. Aniž by toho Jeho Milost kníže, pan arcibiskup, jakožto vrchnost a ochránce náš, měl žádati, aby ty vesničky od toho chudého a zavedeného kláštera odtrženy a odcizeny býti jměly, nýbrž sám Jeho Milost měl by nad tím záduším držeti a proti jiným, kdož by to od toho záduší odjíti a odciziti chtěli, hájiti a ochraňovati podlé povinnosti své. Neb i Jeho Milost knížecí, pana arcibiskupa, také skrze suplikací žádali sme, aby o též vesnice státi neráčil, nýbrž jakožto pan otec a správce i vrchnost naše aby se k Vaší císařské Milosti za nás přimluviti ráčil, že by nám zase puštěny byly, jakž přípis takové suplikací Vaší císařské Milosti také odsílajíc, podáváme.

A při tom Vaší císařské Milosti i to poníženě oznamujem, že též vesnice, svrchu psané, nedávno před lety od panny Barbory z Šelnbergka, abatyše kláštera svatého Jiří, předka mýho, podlé přísudkův pánuov Jich Milostí a vladyk soudu komorního vyplaceny sou jistou sumou. A kdyby na tento čas zase bez slušné příčiny od tohož záduší odjaty a odcizeny býti jměly, tehdá[k]tehdá] teda bychom ani vesnic, ani peněz neměli, což by i proti božské spravedlivosti bylo. A poněvadž já s volí Jeho Milosti pána arcibiskupa a jiných pánův prelátův do téhož zavedeného