Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi Vokovi z Rožmberka na Českém Krumlově a Bechyni, správci a vládaři domu rožmberského, a urozenému pánu, panu Fridrichovi z Žerotína na Židlochovicích, Jeho Milosti císařské radě a hejtmanu Markrabství moravského, Jeho Milosti císařské nařízeným nejvyšším nad lidem jízdným i pěším, z Království českého a z Markrabství moravského do Království uherského vypraveným, panům nám milostivě a laskavě příznivým, Jich Milostem.

Mnozí mnoho psali, Vaše Milost milostiví páni, o národu tureckém aneb, jakž oni jmenováni býti chtějí, musulmanském a o jeho tak dlouhotrvajícím panování; kteréžto netoliko náboženství našemu pravému křesťanskému, ale i slavným královstvím a říkaje všemu světu hrozné a právě osudní proměny přináší, jakož toho nětco předkové náši pocítili a my nyní hrubě, s náramným strachem a škodou svou vlastní zakušujeme; však i ti mnozí v svých spisích nevelmi mnoho prav[I]číslo strany rukopisu[p2v]číslo strany rukopisudy,