Adam z Veleslavína, Daniel: [Předmluva k Modlitbám Jana Škorněho]

Praha: Adam z Veleslavína, Daniel, 1586. Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. 27 G 25 neúpl., A3r–A5r. Editor Černá, Alena M. Ediční poznámka

E-edice byla připravena díky podpoře programu Strategie AV21 s názvem Anatomie evropské společnosti – historie, tradice, kultura, identita.

<<<10<A3r–A4vA5r>>10>>
Skrýt ediční aparát

[A3r]číslo strany rukopisu

„modlil[1]na hranici stran je vytištěna jen zadní část slova „dlil“ jsem se Pánu a nalezl sem milost.“[2]Dt 9 Jonaš z rozkazu Božího předpověděl Ninivetským zahynutí tak jisté, že jim i den oznámil. Však když oni uvěřili Pánu a pokání činili, přijal je Pán na milost a nevyhladil jich (Jon. 3.).[3]Jon 3,4–10 Nebo i sám Pán Bůh tak mluví o sobě (Jerem. 18.):[4]Jr 18,11 „Vnáhle mluviti budu proti národu a království, abych je vyvrátil. Bude-li činiti pokání národ ten, proti kterémuž sem mluvil, od zlosti své, i já litovati budu toho zlého, kteréž jsem mu učiniti mínil.“ Z těchto důvodův a příkladův poznati můžeme, že nejsou mar[A3v]číslo strany rukopisuné a užitečné modlitby věrných lidí, poněvadž netoliko prodlení zůřivých soudův proti nám obdržují, ale také ovšem i zdržují je a odvracejí a z hněvivého Boha činí nám milostivého.

Druhé, že pak Pán Bůh náš ví a zná potřeby náše, bychom my jemu jich nepředkládali, a z své otcovské dobrotivé lásky sám od sebe hotov jest dáti svým věrným, čehož potřebují, to ovšem vpravdě tak jest. Ale však tim se modlitby a prosby ku Pánu Bohu neruší a nekazí. Chce Bůh, abychom se modlili, anobrž i Kristus Pán, ačkoli [A4r]číslo strany rukopisupověděl učedlníkům svým (jakž sv. Matouš napsal v 6.):[5]Mt 6,8 „Znáť Otec váš nebeský, čehož potřebujete, prvé, než byšte prosili od něho.“ Však nic méně spůsob modlení jim ukázal a naučil je, jak by se měli modliti. A jinde přísně přikazuje a jako ponouká nás, abychom se modlili. Modlíme se tedy ne pro něho, ale pro samy sebe, ne že bychom mu nevědoucímu potřeby své přednášeli, ale abychom mu vědoucímu a znajícímu žádosti srdce svého předkládali a k nohám velebnosti jeho se kořili. Žádáme od něho, čehož víme, že se nám nedostává, abychom [A4v]číslo strany rukopisuvěděli, věřili a vyznali, že on jest původ a dárce všech věcí dobrých a že jich kromě něho jinde najíti nemůžeme.

A protož také k němu samému jakožto nejjistšímu a nejbezpečnějšímu útočišti utíkati se máme. Eliáš prorok, když Achabovi králi z rozkazu Božího předpověděl déšť, byl tim jist, že se tak stane, jakož Bůh zaslíbil: však nic méně modlil se a služebníka svého po sedmkráte poslal, aby spatřil, již-li se jaké znamení deště ukazuje, ne že by pochyboval o zaslíbení Božím, ale že za potřebné uznával při sobě, aby žádosti srdce svého u Boha složil a ví[A5r]číslo strany rukopisury

X
1na hranici stran je vytištěna jen zadní část slova „dlil“
2Dt 9
3Jon 3,4–10
4Jr 18,11
5Mt 6,8
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).