ľúbezný adj.
sr. ľubý
1. (o člověku ap.) líbezný, pohledný, krásný, příjemný na pohled
2. (o skutku, počínání ap.) komu libý, milý, příjemný; bibl. vhodný
ľúbezná vóle dobrá vůle, vstřícnost
„ľúbezné“, -ého n. co je komu po vůli, libé
jest ľúbezno komu je dobře, je příjemně
3. (o jídle) chutný, výtečný
4. (o skutku, smýšlení) smyslný, žádostivý
Dolož. též jako vl. jm. osobní Ľúbezný za lat. Eustachius. Sr. dobroľúbezný, hrdloľúbezný, neľúbezný, ľubný
Autor: Michal Hořejší, Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 12. 5. 2024).
ľúbezný, adj., líbezný, angenehm, gefällig; stsl. ljubьznъ amicus, exoptatus. — I lubezneho sě boju quæ mulcent Túl. 30b. Dievko lybezna ML. 32b; dievka narozená… libezna a tvárná bude ChirB. 25b; byla jest libezna decora facie OlEsth. 2, 7. — libezna amabilis MamA. 16a; — líbezny lubricus t. 27b, lybezny též Anon. 4b. — Tuto bohu lybeznu trp(ě)livost Vít. 98b. — V času libeżnem tempore placito Pernšt. Isa. 49, 8, ľ. čas; — učiniti vedlé vuole své libezne KolB. 71b (1497), vedlé své vuole libezne t. 82a (1497), ľ. vóle, Belieben. — Adv. -ně ľúbezně: by lybeznye do kostela chodil Vít. 99a; to vše… libeznye činí Alb. 135b; libeznie HusPost. 42a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ľúbezný, líbezný adj. líbezný, půvabný; libý: bohu líbezná trpělivost; v času líbezném libovolném
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.