|
|
|
črv, -i, pozd. -a/-u m. 1. drobný živočich pohybující se plazením n. hemžením, zvl. červ 2. živočich s dlouhým protáhlým tělem, plaz, drak 3. larva hmyzu živící se organickými zbytky, ovocem, dřevem ap. 4. červovitý živočich žijící v těle lidí n. zvířat, „hlíst“, „škrkavka“ ap. 5. původce hlodavé bolesti n. svědění, např. bolesti zubů 6. hmyz, jehož vlákna se užívá při výrobě látky, bourec (?; sr. ESSČ „zvlnoš“) 7. fig. nedůležitý člověk Dolož. též vl. jm. osobní Črv Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 4. 2024). 
črv, -a, -u, masc., červ, Wurm; stsl. črъvь, z čьrv-, pův. čerm- z kerm-, lit. kirmis. — Jáz jsem czyrw vermis ŽWittb. 21, 7, ŽKap. tamt., czrw ŽKlem. tamt.; czrw vermis Vít. 94b, BohFl. 191, Boh. min. 20a, Nom. 70b; czerw vermis Pror. Isa. 51, 8 a j., czerw Prešp. 521, ċerw ŠtítOp. 420. Czyerwe Jakubóv noli timere vermis Jacob Pror. Isa. 41, 14. Druhý den naleznú czrw Mand. 18a. Tu sám v sobě každý leptati sě bude, v svém svědomí ten czrw maje, ješto nikdy neumře ŠtítMus. 49a; v svém svědomí ten ċerw maje, ješto ŠtítOp. 300a; břidko jest mi pomysliti na czzerw tak leptavý, na smrt živú Kruml. 290b; o břidké leptánie ċrwu toho a živé té smrti ŠtítBud. 14; o czerwu umrtvení Rhas. 69. Rúcho z ovce neb žczrwu (sic) má póchod Hug. 219. O těle, ješto mají czrwye sniesti Štít. uč. 6b; že by tělo czerwíe (snědli) HusPost. 39a; z těla ċrwie leziechu vermes Kladr. 2. Mak. 9, 9; by tělo dáno bylo czrwom jiesti ML. 26a a PassKlem. 178b. Hadové a czerwye dráchu jě ML. 19b, vrtají jě czrwie Kruml. 94b, z jeho těla czrwie lezli Mus. 2. Mach. 9, 9, čerwíe je přikryjí vermes Kladr. Job. 21, 26, čerwije mě hryzú Alxp. 157; maso w czrwy sě obrátilo Mill. 106b, až sě (v mase nenasoleném) czzerwie i zarodie Kruml. 253a. To (zbylé jídlo) sě cżrwy rozlezlo scatere coepit vermibus Ol. Ex. 16, 20. Czerwye neb chliſty, ješto v životě rostú ChirB. 195a; czerwie (z) zubuov padají ChirA. 27la. Czrwie vermes Otc. 133a; czrwe se rodiechu t. j. črvé Comest. 222a; czrwowe jich neumrú vermes Pernšt. Isa. 66, 24. Jmá snad czyrwy v duši Mast. 125. (Vinnicě) bude zapuščena czerwy Mus. Deut. 28, 39. — Czerw v prstě, czerw v noze ApatFr. 189a, živý vlas. — Hrachowy czerw curculio Lact. 293c, Kornwurm; czerw ſyrny tamt., Käsemade; maſny czerw Cath. 178a; Fleischmade; winny czrw *biblio MamA. 17a. — Drak: bieše tu jeden czrw, ten mnoho hlav mějieše, tisíc očí a tisíc zubóv v každé hlavě ML. 18a (v textě lat. draco, ČČMus. 1889, 453). — Příjmení: Czrw TomZ. 1433 n 283. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
črv m. červ; drak Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
črv m. = červ; — drak Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|