čet, čta/čtu m.
koho počet, souhrn někoho n. příslušníků něčeho
beze čtu bez počtu, nesčetně mnoho
Sr. csl. čьtъ, počet
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024).
čet, gen. čta, čtu, masc., počet, Zahl; stsl. čьtъ numerus. — Nalepſich (najlepších) w czet oberúce mistruov padesát Kat. v. 1455. Těch bohóv jest beze cztu MandStrah. 52b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čet, čta, čtu m. počet; beze čtu bezpočet, bezpočtu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.