zaklínati, -aju, -á ipf.
k zakléti
skrzě koho, kým, čím (Bohem) ap. důrazně někoho o něco žádat, úpěnlivě prosit, zapřísahat někoho (zvl. ve jménu Boha ap.; sr. ESSČ s. v. „zapřísahati“)
zaklínat, vyslovovat zaklínadla, zaříkávat, čarovat
koho, co (ďábla, nemoc ap.) skrzě koho, kým (Bohem) ap. prostřednictvím zaklínání krotit, zahánět (sr. ESSČ s. v. „vymietati“, „zažehnávati“, „zařiekati“)
Sr. proklínati, poklínati. Sr. též I. Němec, Česká slova někdejší magické terminologie, LF 103, 1980, s. 31–39.
Autor: Hana Sobalíková