|
|
|
pokléti, -klnu, -klne pf. (ipf. poklínati, -aju, -á, part. ojed. poklinuje sub 2); k kléti 1. koho (i akuz.), čeho, co, ojed. komu/čemu (čím) proklít koho/co, vyslovit kletbu (odsuzující k záhubě, zatracení ap.) nad kým/čím; ipf. zlořečit komu: fíkové dřevo, jehož jsi poklel, uschlo jest BiblDrážď Mc 11,21 (jsi zlořěčil EvOl) maledixisti; těch každého poklyna sám král nebeský HomKlem 2a zatracuje; poklnut [Hospodin] poklnujícím tobě BiblMuzSZ Gn 12,3 (zlořečiti budu ~Pad); ještoť je…mne poklynal přěhrozným poklínaním BiblOl 3 Rg 2,8 (jest zlořečil ~Pad); poklel jich [obklíčených nepřátel] BiblLit 1 Mach 5,5 (proklel ~Pad, klatbu na ně dav ~Praž) anathematisavit; [hříchy jsou] bez rozmysla přisahati, věrovati, poklinati ŠtítMuz 68a (elipsa všeobec. předm.) klít; je [Čechy] hanějí, kaceřují, poklínají PapStížA 133; imprecatus est poklel [Jozue Jericho] VýklKruml 37b (Jos 6,25: proklel jest BiblLit, zlořečil jest ~Pad, dal je klatbu ~Praž); poklnu žehnání vašemu ChelčPař 193a (Mal 2,2); lid obecný, nemaje trpělivosti, pány své poklina AktaBratr 1,105a ○ pokletie, poklenie n.: spadlo jest nám poklenye, ježto napsáno jest Pror Dn 9,11 (proklenie BiblOl, zlořečenie a zavrženie ~Lit) maledictio kletba; ku pokleti nepřátel mých přivolal sem tě [věštce] BiblOl Nu 24,10 (k zlořečení ~Pad) ad maledicendum, pod. AlbRájB 33b ║ pakli jménem jeho [Boha], křiv jsa, kto přisáhá aneb poklyna sebe ŠtítKlem 59b zaklíná se (tj. přivolávaje na sebe kletbu za lež) 2. koho (i akuz.), čeho proklít, rouhavě zlehčit, (po)tupit koho/co; ipf. spílat, klnout, zlořečit komu/čemu: poklinaty bude krále svého a boha svého BiblDrážď Is 8,21 (zlořečiti ~Pad) maledicet; nekázaně poklinachu t. 2 Mach 10,34 (v. nekázaně 2) nadávali; Nepoklnes li jmene Jezukristova, inhed budeš…sťat PasMuzA 353; ktož poklne otcě neb máteř KristA 58a (Lv 20,9: by zlořečil BiblPad, by…lál ~Praž); že sem poklynal jich [rodičů] ModlMil 118b; svého stavu poklinagi a sami sebe Kruml 254 proklínají; počechu jeho [krále] poklinati BiblPad Jdc 9,23 (hyzditi ~Ol, mieti v mrzkosti ~Praž) detestari; utrhá, hanie, poklina, nenávidí ChelčSíť 97b; až do nebe…Vašie Jasnosti poklinugicze ŽídSpráv 31 ║ poklnu [Ježíš] města Galilé ComestC 300b (sr. Mt 11,20) exprobravit zahrnul výtkami Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
poklínati, -aju, -áš, poklnovati, -uju, -uješ ned. proklínat, zlořečit, klnout Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
poklínati nedok. = proklínati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|