svědek, -dka m.
čeho svědek, kdo byl přítomen nějakému dění n. události a může o nich podat zprávu
čeho svědek, kdo je přítomen závažnému (úřednímu) jednání a může jej dosvědčit
jur. komu, proti komu svědek, jeden z členů soudního řízení, jehož práva i povinnosti jsou předem stanoveny
Výraz bývá doložen v obratech potvrzujících pravdivost výpovědi – např. bráti boha (za) svědka n. bóh (jest) mi (mój) svědek ap.
Sr. svědčič, svědčitel, též falešný svědek, křivý svědek s. v. falešný, křivý, StčS provésti I/6
Autor: Alena M. Černá