svědečstvie, -ie n. svědectví, potvrzení (čeho): svědečstvie dáti dosvědčit; toho sobě na svědečstvie vzývaju volám si, beru za svědka; odznak hodnosti, osvědčení; chrám božieho svědečstvie tabernákul
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
svědečstvie n. = svědectví, smlouva
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.