rozmařěti, -ěju, -ie pf.
v čem (náležitém) čím (leností) ochabnout (náboženskomravně), stát se netečný, pozbýt horlivosti
Sr. rozmařělost, rozmařělý. rozmařiti sě
MSS nenáležitě uvádí jako obouvidové rozmářěti
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
rozmařěti, rozmářěti dok. i nedok. = rozmařilým se státi, ochabovati, oslabovati se, zvlažněti, ustydnouti, zmenšiti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.