rozmařělost, -i f.
rozmařilost, -i f.
k rozmařělý, rozmařilý
v čem (náležitém) ochablost (náboženskomravní), netečnost, ztráta horlivosti (jako důsledek lenosti a předpoklad podlehnutí zlému)
Sr. rozmařěti, rozmařiti sě
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).