přězmiľutký, přězmiľútký adj.; k miľutký
expr. [o člověku] přemilý, přemiloučký, předrahý („přězmilelý“): když to prziezmylytke děťátko běch porodila ModlLeg 118b; buoh tak drazě ji [chválu] prodává svým przyezmylytkym přátelóm AlbRájA 78a amicissimis; svár mezi mnú a mezi mú przezmilitku a přenajmilejší TkadlA 24b (zpodst.) znejmilejší, pod. t. 24b; mój synu przezmylitki, komu mě chceš ostaviti? KancJist 152. – Sr. přězmilelý, přězmiľutkný