přědostatečný adj.; k dostatečný
[o člověku] by… nadmíru schopný, více než dostatečně způsobilý k čemu: ktož móže tak pṙedoſtateċny býti, by mohl udělati jemu [Bohu] dóm BiblLit 2 Par 2,6 (kto móž přemoci ~Ol, přědostatečně býti VýklKruml) praevalere. – Sr. nedostatečný 4, pochopný 5