přěchutný adj.; k chutný
[zvl. o vnímaném smysly] mimořádně příjemný, nadmíru milý; [o poživatině] nanejvýš chutný: zajžeš na oltáři na obět vóně przyechutne BiblMuzSZ Ex 29,25 (najchutnější ~Praž) suavissimum, pod. JeronM 22a; prziechutnu radost v hospodinu vzkazuje [Eusebius] JeronM 1a; tak prziechutnych a neslýchaných…hlasóv s rychlostí slyšěli jsú zvuky t. 41b; kadidlná věc przechutna BiblOl Ex 35,8; vóně przechutne a přelibé hospodinu t. Lv 4,7 gratissimi, pod. t. Dt 32,14 (přečistú ~Pad, najčiščí ~Praž) meracissimum; hrdlo jeho [milého] przechutne t. Ct 5,16; přinesl jest [Ambrož] i listy prżechutne ProlBiblL 144a (HierPaul 1: přeutěšené BiblPraž); zpievaním [ptáků] przechutnym…les vešken zvučieše rozkošně TrojK 82a; ó, pṙzechutna nádobo milosti HusSvátB 178a; pṙechutným prsí krmila [jsem jej] mlékem Budyš 4a; zdali mohu [já fíkovník] ostati sladkosti své i ovotce przechutneho ChelčSíť 76b; kterak jest to předobrý mistr a przechutny BechMuz 124a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
přěchutný adj. velmi příjemný, milý; líbezný, rozkošný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.