přičiňenie, -ie n.
k přičiniti, přičiniti sě
1. čeho přičinění, přidání, dání navíc: o přičinění diela synóm Israhel a tesknosti ComestC 57v de afflictione filiorum
2. čeho přidání, připojení: muž mój přivine sě ke mně, že sem mu přidala synóv. A proto řečen by [narozený syn] Levi, točíš přičiněnie neb potvrdcě tovařistva ComestC 37r additio; ty žaloby i odpor obú stran strany mají sepsati při súdu bez umenšenie a přičiněnie (prziczininie ed.) PrávOpav 1,116 (1476)
3. přídavek, dodatek: listy, jichžto slovo od slova beze všeho přičiněnie a umenšenie v těchto listech vepsáno jest ArchČ 15,513 (1359); tu sumu grošů zapsali jsú …, s takovýmto však dále přičiněním: jestliže by který … z … manželuov s tohoto světa sšel ArchČ 18,359 (1489)
4. čeho (úsilí ap.) vynaložení: s hodné pečlivosti přičiněním pracovati budú MajCarA 16 cum … efficacia
5. (k) čemu, o koho přičinění, vynaložení úsilí na něco/někoho: takoví běhové … mluvením samým toliko opraveni býti nemohú, nebude li tomu statečného přičinění ArchČ 4,9 (1446); nebude li VMti snažného o ně přičinění, budúť dokonce ti lidé zahubeni ArchČ 8,123 (1474)
Sr. přičiňený