přiletěti, -cu, -tí pf.
k letěti
1. (o ptáku ap.) kam přiletět, letem se dostat: ptáci nebeščí přiletiece budú bydliti na jeho větví BiblDrážď Mt 13,32 (přijdúce BiblOl) veniant; prvé než samec [čápa] přiletěl, k studnici přiletěla jest [samice], aby sě zmyla GestaB 6v
2. expr. (o člověku) na co (pomoc) přispěchat: Roháč nechaje jídla, vzem oruží, na retunk svým shůry přiletěl SilvKron 73v advolat
K 2: jen tento doklad
Sr. přilecovati, přilétati, přiletovati