|
|
|
letěti, -cu, -tí ipf., též pf. 1. kde, kam letět, pohybovat se vzduchem vlastní silou, zvl. za pomoci křídel 2. (o neživém) odkud, kam letět, vykonávat pohyb vzduchem, zvl. rychlý, prudký, nezpůsobený vlastní silou 3. velmi rychle se pohybovat (po zemi), rychle běžet, jet 4. pf. kam, kde, odkud padnout, klesnout, zhroutit se 5. pf. zhřešit, mravně se provinit Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024). 
letěti, -cu, -tíš, impftiv., fliegen; stsl. letêti volare, koř let- z lekt-, lit. lėkti. — (Cherubin) letyel jest volavit Pror. Isa. 6, 6. (Hospodin) v(z)šel nad cherubin i letiel, letiel na peřiú větrovém volavit ŽWittb. 17, 11; i letal jest, letal nad peruti větróv ŽKlem. tamt., t. j. leťal, anebo létal, z létati. Tak dušě letyeli hustě, jakžto gdyž stáda rozpustie AlxB. 4, 16. Otevšad šípy letye volant Túl. 30b. Na všě strany střěly letye AlxB. 2, 14; ot (obležených) pak střěly letye, jakžto krópě z deště létě AlxV. 2032. — Letěti, sletěti, fallen, cadere, corruere, někdy impftiv., a častěji pftiv.: vzpodvihna hospodin všěcky, již letie qui corruunt ŽWittb. 144, 14, letie ŽGloss. tamt.; pro ně (dlouhé čípky u střevícův) nemóž rytieř…, lety-li, vstáti spěšně Štít. uč. 90a; slzy jemu z očí letyechu erumpebant Mus. Gen. 43, 30; — (hřiešník) nachýlí sě i lety et cadet ŽWittb. 9, 10 (31); (člověk) když lety, nezetře sě cum ceciderit t. 36, 24; letie všicni cadent t. 21, 30, t. 17, 39, t. 90, 7; letiſs corrues MamA. 19a; vy zemřete a… letite cadetis ŽWittb. 81, 7; letyte před vrahy vašimi corruetis Ol. Lev. 26, 17, Mus. tamt.; letye každý jako bojóv utiekajíc Ol. Lev. 26, 37; — letye (aor.) Ruben Jid. 104; král… divem letie na zemi Apoll. 130a; jakž to židové uslyšěchu, tak všichni na zemi letiechu Hrad. 80b; most Bavoři porubichu, tak jakož ledva stromieše a div že neletyeſſe DalC. 89; letal sem corrui Pror. Isa. 21, 3; oni… letiely ceciderunt ŽWittb. 19, 9, letyely ŽPod. tamt.; oba spolu sta letyala conciderunt Pror. Jer. 46, 12, oba spolu sta letiela ceciderunt MamA. 23a; letielo mnoho raňených ceciderunt Lit. 1. Mach. 3, 11; tu sú letiely všicci ceciderunt ŽWittb. 35, 13; kněžie …letala sacerdotes ceciderunt t. 77, 64; obořil sě jest Babylon a letyal concidit Pror. Isa. 3, 8; letyalo jest, letyalo jest Babylon cecidit t. Isa. 21, 9; abych letal ut caderem ŽWittb. 117, 13; abychmy neletieli Kruml. 64a. — Srov. letiecí a leťúcí. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
letěti, -lecu, -tíš (příč. čin. letěl, leťal, přech. min. letěv, leťav) ned. i dok. letět; sletět, spadnout Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
letěti nedok. i dok. = padnouti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|