přievod, -a/-u m.
přěvod, -a/-u m.
k přěvésti
1. koho převod, převedení někoho, poskytnutí doprovodu někomu: pak božím zpósobem pro přívod mnohých v boží cěstě, v cěstě úzké, ješto upřiemo k životu vede, byl [sv. Benedikt] s lidmi ŠtítSvátA 242v
2. čeho (ryb) doba tahu, hromadné tažení (někam): čas vhodný k lapání ptáků, totiž přielet, některý k chytání ryb, jenž se nazývá přievod Hus KapPraž F 29, 68 bis v
3. jur. povinnost poddaných poskytovat doprovod vrchnosti, pozd. dávka nahrazující tuto povinnost: absolventes insuper incolas dicte ville ab omnibus angariis iuris polonici, a tam povoz, přievod, vel quocunquoe nomine censeatur SSL (FormHenr 1,154, 1250–1280)
4. jur. čeho (majetku, práva) (právní) převod: muoj bratr Václav dobré paměti přijal přívod z kvasického zboží na náměšťské za p. Matěje Půh 3,398 (1448); kníže převede věno kněžnino na Olešnici a na Volov …, což se toho převodu věna dotýče… ArchČ 5,553 (1495)
5. dial. mor.-slez. Přievody, Přěvody Provodní neděle, první neděle po Velikonocích, „próvod“ 4: jmají posaditi [strany soudního sporu] na ty Převody po Velikonoci PrávOsvět 56 (1450)
K 1: doklad ze ŠtítSvátA lze interpretovat též jako přívod (k přivésti). K 2: jen tento doklad
Sr. StčS próvod, přěvedenie