purgáč, -ě m.
sr. purgovati, purgací a lat. purgatorium
reform. expr. očistec: kázali i ustanovili [táborští kněží], aby křesťané nevěřili očistci věrných duší po tomto světě, mnohými obyčeji rúhajíce se jemu, a jiní ošistcem, jiní purgáčem jej nazývajíce PříbrTáb 68v
Jen tento doklad
K souvislosti s projímadlem sr. Slova a dějiny, 214, 306
Sr. StčS ošistec