ˣošistec, -tcě m.; k očistec a ošuditi
reform. expr. očistec (ošidně považovaný za místo očíšťování duší): ustanovili [táborští kněží], aby křesťané nevěřili očistci…, mnohými obyčeji rúhajíce se jemu, a jiní Oſſiſtczem, jiní purgáčem jej nazývajíce PříbrTáb 68b. – Srov. očistec 2