prvost, -i f.; k prvý
1. bibl. (čeho [úrody ap.]) prvotiny, první díl určený k oběti: vezmeš ze všeho ovoce tvého prwoſt a [obětuješ] EvOl 151a (Dt 26,2: prvních úrod BiblOl, prvotiny ~Pad) primitias; aby bohu obětovali desátky a pruoſti ComestC 12b ║ prwoſt Ducha majíce EvOl 155b (R 8,23: v. prvnost 1; fig.) primitias závdavek darů, první dary. – Sr. prvoroźenost 1
2. bibl. (koho/čeho) prvenství, první místo; meton. koho [jedinců], čeho mající prvenství mezi kým, první z koho n. v čem: aby on byl ve všěch [věřících] prwoſt drže, Jezus Kristus, pán náš EvOl 165b (C 1,18: v. prvnost 2) primatum — meton.: Kristus vstal z mrtvých prwoſt spalóv EvOl 201b (1 C 15,20: v. prvnost 2) primitiae dormientium; prvý Šimon, jenž slóve Petr, ne prwoſt času, ale dóstojenstvie LyraMat 68b non propter primitatem temporis ║ kterýž [boží duch] přicházie od některé prwoſty počátka WaldhPost 77b z prvopočátku (sr. prvopočátek)
Sr. prvenstvie
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
prvost, -i, prvota f. prvotiny (v. t.); počátek, začátek; prvost počátka prvopočátek
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
prvost f. = prvotiny; počátek; primát
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.