prvohonec, -ncě m.; k prvý I/5 a honec
představený (zpodst.), osoba jiným nadřízená: byl [zabitý sv. Štěpán] jako prwohonec z sedmi jahanóv ComestC 358b (~K, ~S) primicerio
Sr. lat. primicerius ‚představený jiným osobám se stejnou odpovědností‘ (Georges 2,1713)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
prvohonec, -ncě m. člen předvoje; průkopník, předák, vedoucí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.