prstenec, -ncě m.; k prsten
1. prsten („prsten“ 1): v těch vlasiech…zatáčeli sě pupenci jakožto zlatí prſtenczy LegKat 738; juž nevěstú slovu chotě, jenžto…svým mě prſtenczem obvěnil t. 1084; zapinadlo tenatrum, annulus est prstenecz KlarGlosA 1910 (De vestibus); což by ženu krásilo, to jest prſtence, spinadla, pásy střiebrem pobité Žilin 114b vingerleyn ║ když jest pak tu hru hrála…, v níž děti žádají štěstí, jako v sklenky neb u prſtencze ŠtítAlžb 454a kroužky (?)
2. prsteník, prst ruky vedle malíčku sloužící k nošení prstenu: ukazač index, Prstenecz annularis dic KlarGlosA 1314 (De membris); pět prstuov, to jest palec, ukazač, měděnec, prſtenecz, ušinec LékFrantA 13a; když by nalezena byla [dlouhá čára] mezi měděncem a prſtenczem, znamenie jest života s nebezpečenstvím t. 19b; púštěnie z žíly hlavnie, jenž jest mezi palcem a prſtenczem LékFrantC 122b
Též jm. osob. Prstenec m. (Johannes…dictus Prstenecz SvobodaExc 1355)