prorčený / prořečený adj.; k prořéci
1. [o žalobě] oznámený, ohlášený, předložený: jistec móž prorčenú žalobu zavrci TabOff (jur. ?) impositam podanou ║ nemám…zámkuov nových jemu ke škodě dělati, leč na svém vlastním anebo prořečeném dědictví ArchČ 4,331 (1449) přislíbeném (?)
2. bibl. [o něčem budoucím] předpověděný: toť prvé sě čte jméno prorzeczene ot pána boha ComestC 25b (prorczene ~K) praedictum