proletěti | StčS |

proletěti, -lecu, -letí pf. (ipf. proletovati, -uju, -uje); k letěti

1. pf. co, kudy proletět, prolétnout čím n. skrz co: veliký štmel proleti ji [pavučinu] a proboří ji, a potom tudy proletie i malé mušky ŠtítŠach 302a; počechu…po všem háji ptáčkové proletowati HynStesk 78a

2. [o střele] co prostřelit co, proniknout v letu čím: nejedna ottad [z válečných věží] střěla šlechetný kóň proletyela AlxV 2278 ║ complectitur proletuge [řečí] VýklKruml 2a (HierPaul 7: v. obkľučovati 5; fig.) prostupuje a zahrnuje

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).