prokysati, -šu, -še pf.; k kysati
1. [o jídle ap.] zcela zkysnout, kysáním se zkazit: i jiesti mrzko bude, ano krmě prokyſſala u břiše, nemoc jse vzbudila, ješto vždy v sobě mají krmi na krmi ŠtítJez 138b (v. prokysnúti); acescere prokyſati SlovOstřS 123; zimare kysati vel prokyſati t. 152; jináč jich [pohanských králů] zpráva prokyſala jako šťáva, jenž by neměli nižádné moci v poddaných, kdyby jich mocí nepřipudili k tomu, což chtí ChelčSíť 69b (expr. přirovn.). – Sr. zkysati
2. relig. [o člověku] (v čem [dobrém]) náboženskomravně zcela ochabnout (zvlažnět), stát se duchovně nevnímavým, otupělým: u prodlení času prokyſſe vešken člověk v dobrém, že potom jediné svrchní obyčeji ostanú ChelčBoj 372a; mnozí také u prodlení časuov rozmářejí a prokyſſie, že již…pravého a duchovnieho rozumu v slovu božím neznají ChelčPost 187a