prokléti | StčS | MSS |

prokléti, -klnu, -klne pf. (ipf. proklínati, -aju, -á, ojed. proklévati sub 2); k kléti

1. koho/co proklít koho/co, vyslovením kletby přivolat zničující trest na koho/co; [o Bohu] (že…, aby…) svým výrokem odsoudit k zničujícímu trestu; ipf. [o člověku] zlořečit komu: to léto bylo samým bohem prokleto, že ľudé…i své děti jědiechu DalC 94,2 verflucht; proklel si žezla jeho [krále] BiblDrážď Hab 3,14 (zlořečil si ~Lit) maledixisti; kterak bych já [Balám] proklynal lid, ješto ho bóh neproklynal ComestC 103a (Nu 23,8: poklnu…jest nepoklel BiblOl, zlořečiti budu…by nezlořečil ~Pad); buď ten v svých hřieších proklett, pro kohož se toto [násilí] děje vám TristB 92b; dobrého nečině, zlořečený bude a prokletý, jakož Kristus proklel fík, ješto…nejměl ovoce ŠtítSvátA 133b (sr. Mc 11,21); jehož [Ezaua] bóh pro zlost jeho proklel CestMandA 207a; proklel je [nepřátele Juda] a zapálil jest věžě jich ohněm BiblPad 1 Mach 5,5 (v. pokléti 1) anathematizavit; execrari proklieti SlovOstřS 133; proklel jeho [pyšného anděla Bůh], aby byl diáblem na věky ChelčKap 30a; bóhdaj jej buoh proklel na duši i na těle HynRozpr 172b; prophanare prokleti SlovKlem 21a; v. též pokléti 1 ║ prokletij jsú [svatokupci] a od účastnosti těla božieho odlúčeni jsú HusSvatokup 124b uvrženi do klatby (?; též po r. 1500)

2. koho/co proklít, potupně zlehčit svým výrokem, (po)tupit; ipf. klnout, spílat, zlořečit komu/čemu: rozličnými kletbami a hrubú řečí je [Neštěstí žalobník] jako zatracuje a proklina Tkadl 1 ed.; chudí proklnú, když nedá almužny a moha RokJanB 198b; šeredný skutek [tj. pobití konšelů] proklinali jsú SilvKron 46a detestarentur ║ ač spravedlnosti mé budú proklynaty ŽaltPod 88,32 (v. poskvrniti 7) profanaverint znevažovat, tj. porušovat proklévati sě refl. recipr.: ut nos sic mutuo non mordeamus, quasi canes, unus alium maledicendo, id est proklewagicz sě Příbr UK III H 1, 167a

K 1: I lidem se zprvu ještě připisovala magická síla slova, tj. schopnost výrokem kletby realizovat její účinek (v. I. Němec, Etimologija 1984, 157n.)

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


prokléti, -klnu, -eš dok. proklít
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).