prohltiti, -cu, -tí pf.; k hltiti
co [částku] spotřebovat (utratit) na hltání, tj. na chtivé, nestřídmé požívání potravy: mnozí blázni…o masopustě propí, prohltye tak mnoho, že v dělné dni nebudú moci tolik s pravdú dobyti ŠtítKlem 33a; jeden li prohltij o masopustě z řemeslníkóv viece nežli s pravdú móž dobyti? ŠtítSvátA 119b. – Sr. propiti, prožrati