hltiti, -cu, -tí ipf.
Sr. hltati
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
hltiti (pův. 2slab.), -cu, -tíš, impftiv., hltati, fressen; stsl. -glъtiti, poglъtiti deglutire. — Jenž (plamen) krávu hlti vorat Ol. Num. 19, 6, hlty Mus. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².