koho i gen. (z čeho [sna]) probudit, vzbudit, přivést do bdělého stavu: přistúpivše k němu [spícímu Ježíši] jeho učedlníci, probudychu jeho EvZimn 6a (Mt 8,25: zbudichu ~Rajhr, ubudichu ~Seit, budichu ~Klem, obudichu ~Beneš) suscitaverunt; proč si mne [spícího] neprobudil? OtcB 133a (nepobudil ~A) non excitasti; spí liť Ježíš v srdcích vašich, é, probudte jej modlitvú ŠtítSvátA 95b; kterážto [P. Maria] jest mě od smrti jakožto ze sna probudila PovOl 255a; nechtěla sem tebe ze sna probuditi GestaB 91a wegkhen; aby žádný neprobuzowal nevěsty JakZjev 368b; jako by od těch dvú křikuov probuzena byla HynRozpr 134b erwachet; ktoť probudí ho [odpočívajícího lva]? BiblPraž Gn 49,9 (vzbudí ~Ol) — obrazně o vymanění z duchovní otupělosti: já neprobuzy své dušě z hřiešné dřiemoty ModlMil 57a; nás…napomíná a probuzije [sv. Pavel] jako ze sna ŠtítSvátA 66a; když taký bude probuzen, tepruv zvie, že bude oblúzen…Tiem snem neroď nikdy spáti FlašRadaA 935; on [Bůh] probuzuge nás, abychom bděli JakZjev 47b; aby seďéci na hradě spala [církev] a nebyl by kto jie probuḋe ChelčSíť 142b ║ z mrtvých probuduti (m. -yti) jej mocen jest bóh BiblDrážď Hb 11,19 (zkřiesiti ~Ol) vzkřísit; jenžto [Bůh] jest bok člověčí otevřěl, avšak jeho dřiemoty pokojě neprobudil ComestC 45a neporušil jeho dřímotný klid ♦ probúzěti srdce (komu čím) probouzet, vymaňovat z citové otupělosti, oživovat: bude [sv. Duch] vzdycháním častým probuzety srdce po milém túhú ŠtítSvátA 229b; když mi srdce mysl prabuzye (m. prob-), že vzpomanu ty všě núzě PísLobk 434