buditi, -źu, -dí ipf.
sr. stsl. buditi
1. koho budit ze snu, probouzet
2. koho k čemu, proti komu burcovat, podněcovat
3. co (sváry) probouzet, rozněcovat
4. koho čím z duchovního spánku probouzet, přivádět k duchovnímu životu
Dolož. ojed. též za lat. macerare, patrně se jedná o chybu, sr. však souvislost se stč. nutiti (též ‚trápit, sužovat‘), které je překládáno mj. i latinským incitare.
Autor: Hana Kreisingerová