prask, -a/-u m.; k praskati
praskot, praskavý zvuk: pukaje se [hořící bambus] a velmi třeščí,…preč běžie [zvířata] tak daleko, až právě toho praſſku viece neuslyšie CestMil 76a sonitus; ten praſk a třesk t. 76a strepitum; frangor praſk, fragor třeskánie SlovVeleš 98b; fragor praſk SlovKlem 46b (sonus in fractione arborum DiefGlos 245) ║ clangorem praſk [trub] VýklKruml 142b (Is 18,3: zvuk Pror) břeskot, ostrý pronikavý zvuk; často mnozí jsú s ní [Pravdou] praſku docházeli, nebť není léní v svých bězích TovHád 37b výprasku (?), tj. ocítali se v nesnázích