praskati, -aju, -á ipf.; k prásk
[o vodě] prskat, vydávat praskavé zvuky při odpařování na něčem rozpáleném: v lázni čím studenějšie voda a čím viec kamna rozpálena, a viec praſka na kamna RokLukA 73a, pod. t. 442b ○ praskánie n.: čím věčšie horkost vende nahoru a věčšie studenost a z toho potom věčšie praſkanie [vody] RokLukA 73a; vrúcí milost křesťanóv k bohu [a chladná ukrutnost pohanů], že z toho bývalo jako praſkanie nějaké t. 442b